Genetické testování sazenic míří k dalšímu velkému úspěchu

Jak  jsme v rozhovorech pro tisk a na přednáškách uvedli, prostřednictvím genetického testování sazenic dochází pravděpodobně ke snížení dalšího zásadního problému při pěstování lanýžů. V tomto článku se tématu budeme věnovat podrobněji.

Ve stručnosti pro připomenutí souvislostí, laboratoř Českého lanýže má světový primát v tom, že vyvinula speciální genetický test, kterým každou sazenici geneticky testuje na přítomnost lanýžového mycelia. 

Tato metoda zaručuje, že nevhodné sazenice, kterých je někdy opravdu hodně, jsou spolehlivě vyřazeny. Klienti naší firmy mají tak asi jako jediní na světě jistotu, že sází pouze sazenice, kde došlo k úspěšnému spřátelení sazenice stromku s podhoubím lanýže.

Představme si důsledky. Sazenice, které z prodeje v České republice vyřadí genetický test, protože odhalil, že na sazenici není podhoubí lanýže, se kdekoli jinde na světě běžně dostávají do prodeje. V zahraničí se totiž sazenice vůbec netestují, nebo se testují pouze mikroskopicky, přičemž mikroskopický test už ze svého principu neumí odhalit všechny nekvalitní sazenice.

Je tedy zřejmé, že naprosto běžnou praxí v zahraničí je, že tam pěstitelé nevědomky sází do svých lanýžáren i nekvalitní sazenice. Ihned při výsadbě nekvalitní sazenice je však rozhodnuto o neúspěchu.  Kde není podhoubí lanýže, nemůže ani nikdy vyrůst lanýž. 

Od začátku, kdy jsme genetický test vyvinuli bylo jasné, že tento test znamená zásadní posun v zvýšení pravděpodobnosti úspěchu při pěstování lanýžů. V současné době jsme však na stopě dalšího objevu. Genetický test omezuje i další velmi závažné riziko.

Všimli jsme si, že na sazenicích, které vyřazuje genetický test, protože na nich není mycelium lanýže, jsou často jiné druhy hub.

Pojali jsme podezření, že by se mohlo jednat o stejný princip jako v nemocnicích, kde se udává, že přes vysoce sterilní prostředí, nebo právě kvůli němu se tam vyvíjí ty nejodolnější bakterie. Napadlo nás, zda u producentů lanýžových sazenic, nedochází k něčemu podobnému a neškolí se tam nechtíc také ty nejagresivnější houby k lanýžům. Spory hub jsou totiž všudypřítomné, dostávají se prakticky všude a evidentně jsou schopné pronikat i do těch nejlepších skleníků producentů sazenic, vybavených často i filtry vzduchu atd..

Ačkoli náš výzkum stále pokračuje, zdá se, že tato úvaha je skutečně správná.

Pro bližší představu výše uvádíme fotografii z jednoho z našich pokusů, kdy jsme rozpěstovali mycelium konkurenční houby, které jsme získali ze sazenice, kterou vyřadil náš genetický test jako nekvalitní.

Tuto houbu jsme pak v malém množství přidali na misku, kde bylo již se značným náskokem rozrostlé mycelium lanýže. S překvapením jsme zjistili, že cizí houba i přes uvedené značné znevýhodnění  se začala více než 10x rychleji rozrůstat něž lanýž, obsadila prakticky celou misku a dokonce začala kolonizovat i zdroj živin uprostřed lanýžového mycelia.

Je pravděpodobné, že velmi podobně by to mohlo fungovat i v lanýžárně. V zahraničí by uvedená sazenice s konkurenční houbou nebyla zadržena naším genetickým testem a dostala by se tak do něčí lanýžárny. Tam by pravděpodobně dělala přesně to, co je vidět na fotografii. Tedy několika násobně rychleji něž lanýž by kolonizovala celou lanýžárnu.

Uvedené by mohl být další kamínek do skládanky záhad, proč se ve světě některé lanýžárny nepovedou. Ačkoli, jak bylo konstatováno, náš výzkum stále pokračuje,  z uvedeného je zřejmé, že genetické testování sazenic dokáže zásadním způsobem omezit další velké riziko. Svým principem zachycuje i všechny sazenice, které obsahují vyškolené agresivní houby, jež se dokázaly proti lanýži prosadit a ještě v "květináčích" ho eliminovat.  Pěstitelům tak odpadá další velká starost,  neboť  v případě, že by se podobný druh houby dostal do lanýžárny, hrozilo by pravděpodobně riziko poškození, nebo i zničení celé lanýžárny.